Předválečný a poválečný stav do roku 1950
Obdobně jako v době okupace, tak i po skončení druhé
světové války se
zemědělstvím v obci zabývalo jen několik rodin. Ve Žlebských Chvalovicích u
Poláků v č. 3, u Rolenců v č. 19, u Šťastných v č. 4, u Kutílků v č. 2 a ve
Žlebské Lhotce bylo zemědělství hlavním zdrojem výživy u Kutílků, Vraných,
Kosinů a Řezníčků, později Polesných. Na těchto hospdodářstvích, čítajících v
průměru 8 - 12 ha, pracovalo vedle majitelů několik deputátních dělníků a
sezonních pracovníků, obyčejně za naturální odměnu nebo za práci, kterou tito
hospodáři odváděli na malých políčkách drobným držitelům půdy.
Vedle těcto
rolníků byla ještě v obci řada tak zvaných drobných uživatelů půdy, kteří měli v
průměru 3 - 5 ha zemědělské půdy a vedle jejího obhospodařování pracovali v
některé továrně nebo u některého podnikatele, ve stavebnictví, na dráze, ale i v
lese jako lesní dělníci, atp.
Zvláštní skupinu lidí tvořili sezonní dělníci
zvláště cukrovarští, kteří každoročně docházeli do cukrovaru v Hostačově, ve
Žlebech, ale nejvíce do Vrdů, kde mnohý občan naší obce odpracoval více jak
třicet kampaní.
Nemalou skupinu lidí v obci tvořili různí řemeslníci, kteří
za práci dojížděly po celé republice a i do zahraničí na delší dobu a domů se
vraceli jen několikrát v roce. Na jejich políčkách pracovaly do úmoru jejich
ženy a děti a při neúnosném stavu byla jejich půda propachtována větším
hospodářům nebo těm, kteří byli schopni půdu obhospodařovat.
Ale i tak
rozloha katastru obce zdaleka nestačila uživit svoje občany a tak nebylo divu,
že si malozemědělci a drobní uživatelé pronajímali půdu v sousedních obcích.
Velký podíl na rozšiřování půdní držby měly i sňatky manželských párů ze
sousedních obcí. Zdaleka však se půdy nedostávalo, neboť katastr obce měl kolem
200 ha a včetně lesů v katastru obce 359 ha, jak se o těchto výměrách zmiňuje
kronikář v záznamech roku 1921.
Někteří občané, kteří nevlastnili žádnou půdu
a nebo měli zájem o větší hospodářství se po ukončení války odstěhovali do
pohraničí, kde si pronajali zemědělské usedlosti. Mezi prvními, kteří se do
pohraničí odstěhovali byli Kutílkovi z č. 2 a jejich půda v obci byla pronajata
místním občanům, dále rodina Václava Pekaře, Čeňka Šideláře. Vedle zemědělských
záměrů v pohraničí se uplatňovaly i zájmy podnikatelské a řemeslnické a tak se
do těchto oblastí vystěhovalo mnoho našich mladých občanů, z nichž se řada v
těchto končinách usadila a domů se již nevrátila. Byli mezi nimi Šimonovi,
Remešovi, Kosinovi, Zvolských. Dále Josefové Kutílkovi, Kutílek Jaroslav z č.
42, Šindelář Rudolf, tehdy bydlící v č. 52, Josef Polák, Josef Horálek a Josef
Šindelář, Kutílek Karel a další
Vývoj v obci šel zatím pomalým tempem, neboť
v obci nebyla elektřina, nebylo autobusové spojení, k vlakovému spojení se
muselo až na nádraží do Ronova n. D. a nebo po mezích přes Polánka na zastávku
Žlebské Chvalovice.
Po celostátním zrušení zemských, okresních a obecních
úřadů a jejich zastupitelstev byly voleny národní výbory všech stupňů. V naší
obci byl zvolen dvanáctičlený MNV a jeho předsedou se stal dosavadní starosta,
který byl do této funkce zvolen 14.10.1943 - Karel Horálek.
Ihned po válce
nastoupili všichni schopní občané do práce, neboť bylo zapotřebí každé ruky na
zvelebení válkou postiženého hospodářství.
Drobní uživatelé půdy, střední
zemědělci, se pustili s plnou vervou do práce, neboť se jim naskýtala možnost
zlepšit celkové své postavení. Úspěšně se plnily předepsané dodávky, rolníci si
vzájemně vypomáhali při plnění a řada z nich využívala možnosti tzv. náhradního
plnění. Plnění dodávkových úkolů bylo totiž vázáno na vydávání potravinových
lístků, šatenek na nákup oděvů a při nesplnění dodávek si nemohl rolník zabít
ani prase pro svoji potřebu.
Od r. 1949 využívali zemědělci pomoci traktorové
stanice z Ronova n. D., která zde byla zřízena pro pomoc drobným a středním
rolníkům. V naší obci byla tato držba posílena v r. 1949 posledním přídělěm
pozemků státní půdy. Pozemky byly přiděleny rodině Josefa Hercíka z č. 6, rodině
Václava Poláka č. 29, rodině Horálkových č. 81, Macháčkům, Hamsům, Nedvědům a
dalším. Zemědělství se i přes střídavé hospodářské výsledky, závislé především
na počasí, stabilizovalo, obdělávala se v obci veškerá půda i půdy propachtované
a obdělávaly se i tzv. nucené pachty. Např. v r. 1950 připadal na 1 ha
zemědělské půdy jeden kus hovězího dobytka, v obci bylo 10 koní, 11 prasnic a
dostatek drůbeže. Za kuriozní poznámku stojí, že se v obci, především u drobných
chovatelů chovalo 50 užitkových koz a pro účel plemenitby 4 kozli.
Do založení JZD
Poklidný politický a hospodářský vývoj v obci až do r.
1951 byl narušen tím,
že v tomto roce došlo ke změnám v obecních i politických funkcích, toto mělo
vliv
na celkové zázemí občanů.
Přestože v r. 1951 byla velmi pěkná úroda a v obci
se konaly velmi pěkné dožínky, již následný rok se neplnily dodávky zemědělských
produktů. Jako vysvobození přišlo zrušení lístkového systému v r. 1953, což
částečně uklidnilo celkové žití v obci, které bylo narušeno uplatňováním
některých státních zájmů. Přídělový systém na uhlí zůstal i nadále.
I když
tehdejší prezident Antonín Zápotocký ujišťoval národ o pevnosti měny, došlo k
30. květnu 1953 k opaku a došlo k finační měně. Tyto události překvapily nejen
dělníky, ale především zemědělce, kteří si střádali peníze na další podnikání,
nákup strojů a prakticky o ně byli ochuzeni.
Kruté mrazy v r. 1954 do značné
míry ovlivnily zemědělskou výrobu v tomto roce. Někteří zemědělci nesplnili
státní dodávky a to hlavně proto, že tyto byly neúměrně vysoké bez ohledu na
místní podmínky. Ze strany státních orgánů se začala zvyšovat agitace ve
prospěch založení JZD s poukazováním na jeho výhodnost, o záporech se nemluvilo.
Tyto myšlenky a nálady byly znovu oddáleny tím, že v r. 1955 byla velmi pěkná
úroda zemědělských produktů, dodávky se plnily, všem žadatelům byly povoleny
porážky vepřů.
Kronikář poznamenává v tomto roce zhoršení práce MNV a jeho
komisí, což se v následujícím roce odráželo i v náladě občanů v obci. K jejímu
zlepšení ani zavedení občanské dopravy autobusem v r. 1956. Autobus jezdil jen
pro školní děti a to ráno v 7 hod. a odpoledne ve 13 hod. Přesto ale, zvláště
pro starší občany, měl tento autobusový spoj velký význam a ulehčení.
Podobná
situace jako v r. 1954 nastala v r. 1957. Neúměrné státní dodávky nemohly být
opět mnoha zemědělci splněny. Znovu nastoupili agitátoři a znovu byli lidé
přesvědčovány ke vstupu a založení JZD. Agresivita přemlouvačů se stupňovala i
proto, že Chvalovice patřily k posledním obcím, kde dosud družstvo nebylo.
Souhrou mnoha okolností došlo k tomu, že v r. 1957 bylo založeno Jednotné
zemědělské družstvo, do kterého vstoupilo na začátku hned 27 drobných zemědělců,
převážně žen, neboť jejich manželé zůstali pracovat na původních pracovištích.
Do představenstva byli zvoleni: Polák František ml. č. 8 - předseda, agronom -
Horálek Josef č. 63, účetní - Nováková Helena č. 73, pokladní - Kutílková Marie
č. 12, člen - Polesný Zdeněk č. 10.
Do revizní komise byli zvoleni: předseda
- Rolenec Josef č. 1, člen - Kosinová Františka č. 25 a Cypriánová Anna č. 46.
Družstvo bylo menšinové s celkovou výměrou 78 ha zemědělské půdy, z toho 54 ha
orné půdy, zůstávalo tedy na louky a pastviny 24 ha. Do této výměry v družstvu
byla započítána i převážná výměra půdy obecní.
Ustavující schůze se konala 1.
10. 1957, avšak vlastní hospodaření začalo 1. 1. 1958. Od samého začátku se
pracovalo ve velmi ztížených podmínkách. Nebyly ustájovací prostory pro větší
ustájení skotu, rovněž tak prasata nebylo možno sestájit.
Do transformace JZD
Malá políčka nedávala možnost využití větší mehanizace.
Sklizeň plodin
probíhala starým, pracovně velmi náročným způsobem. Družstvo vlastnilo z počátku
jen jeden traktor zakoupený od STS. Tato nepříznivá výrobní situace měla vliv na
celkový rozvoj družstva a na příliv dalších členů. Po adaptaci Jizbovy stodoly
se situace trochu zlepšila. Ustájení prasat bylo lepší a začalo přinášet
družstvu dobrý efekt. Přesto výrobní podmínky byly velmi primitivní a lze si
zavzpomínat např. jak Josef Hercík donášel krmení pro prasnice až k Polákům
do č. 3 v kbelíkách za každého počasí. Po výstavbě kravína u Skalníka se situace
ještě více konzolidovala a družstvo se částečně ekonomicky stabilizovalo. Stalo
se tak v r. 1963.
Po odchodu Františka Poláka do jednoroční zemědělské školy,
nastoupil do funkce předsedy Josef Šindelář z č. 64. Docházelo postupně k dalším
změnám ve funkcích družstva. Ke zlepšování situace přispívalo i další přijímání
členů do družstva. Rozšířila se půdní základna, doplnil se strojový park,
zlepšil se způsob hospodaření na pozemcích a pole dávala větší úrodu. Ale i tak
bylo družstvo Chvalovice druhým nejmenším družstvem na okrese Chrudim po
družstvu Paseky u Proseče.
V r. 1964 - 5 nastoupil za předsedu do družstva
Josef Pecka z Licoměřic, kterého v této funkci finančně dotovala tehdejší
Výrobní zemědělská správa v Chrudimi. Po obsazení ostatních funkcí a po obsazení
ošetřovatelů ve stájích se výsledky hospodaření značně zlepšily. Na dobrých
výsledcích družstva měl podíl do značné míry i stát, který dotoval některé
činnosti a tak pomáhal družstvům hospodařícím v horších ekonomických, ale
především v horších klimatických podmínkách.
Není možné s ohledem na omezený
prostor, věnovat se podrobně jednotlivým letům hospodaření. Úspěchy v
hospodaření byly střídány s neúspěchy, zapřičiněné ne vždy jen ze strany
zemědělců. Celostátní směry v zemědělství vedly ke slučování podniků za účelem
možnosti větší koncentrace a specializace výroby.
Tak se stalo, že naše
družstvo se v první etapě sloučilo v r. 1973 se sousedním družstvem v Ronově nad
Doubravou. V následujících letech docházelo k dalšímu slučování s dalšími
družstvy, až byl vytvořen největší zemědělský celek v okrese Chrudim, čítající
3 200 ha zemědělské půdy s úhlopříčnou délkou 16 km.
Z naší obce byl
odstěhován téměř veškerý skot i prasata do ostatních obcí s možnostmi lepšího
ustájení. Teprve v pozdějších letech po výstavbě odchovny jalovic a rekonstrukce
stáje na výkrm prasat zase obec zemědělsky ožila. Odchovna jalovic byla
dokončena v osmdesátých letech a rekonstrukce výkrmny prasat v r. 1986.
Do
obce zajížděl družstevní autobus jako samostatná linka od r. 1980, pracující
členové se stravovali v nové družstevní jídelně. I přes celou řadu pozitivních
jevů družstevního hospodaření bylo zřejmé, že v družstvu pracuje řada lidí bez
vlastnického vztahu k půdě, bez zájmu na koncovém výsledku hospodaření. Zvýšil
se i stav administrativních pracovníků a začaly převažovat negativní stránky
tohoto uspořádání. Proto po politických změnách po r. 1989 si řada členů
družstva vzala vnesený majetek zpět do svého vlastnictví a začala na něm
hospodařit. Někteří členové využili transformace a pronajali své pozemky
některým jiným právním subjektům a nebo ponechali majetek ve družstvu, které
dalo do pronájmu zbývající pozemky společnosti s ručením omezeným Culka & Sádlík
v Ronově nad Doubravou. Část družstevníků využila možnosti restituce a vybrala
si svůj vnesený majetek ve formě naturální.
Tak nastala v letech 1990 - 1994 v zemědělství další etapa vývoje.